Rekrut 244

Laudatio

Čtrnáctiletý Jony prožívá běžné dětství, které se nijak zvlášť neliší od života dnešních dětí, byť se odehrává v roce 2055. Jen společnost má k dispozici dokonalejší technologie a systém je pro své členy mnohem bezpečnější. Vše se změní ve chvíli, kdy je vybrán na speciální misi a stane se rekrutem. Začíná jeho boj nejen o svobodu a život, ale o základní lidské hodnoty. Autor knihy nenapsal jen poutavý dobrodružný román. Jeho kniha je polemikou nad současnými hrozbami světa, o kterých mladí lidé přemýšlejí, nebo by přemýšlet měli.

Anotace

Svět blízké budoucnosti trpí změnami klimatu, válkami a nekonečnými uprchlickými vlnami. Za vysokou zdí, která chrání starý kontinent od nebezpečného světa tam venku, se ale žije šťastně a pohodlně. Lidé v propojených urbánních zónách vědí, čeho se vyvarovat, vědí, jak žít zdravě, jak zacházet se svými emocemi. Jejich život řídí a chrání dokonale propracovaný Systém. Čtrnáctiletý Jony se v něm pohybuje jako doma. Jednoho dne je ale vybrán pro tajnou armádní misi. Má zaběhnout nový program na ochranu země. V každém systému se ale čas od času objeví nějaká trhlina... František Tichý začal román psát těsně před vypuknutím covidové pandemie...

O autorovi

František Tichý (nar. 1969 v Praze), od svých šestnácti let pracuje s dětmi a mládeží – nejprve jako vedoucí oddílu a letních táborů. Po absolvování oboru učitelství biologie-chemie na Přírodovědecké fakultě UK s přáteli v roce 1993 založil a dodnes vede alternativní gymnázium Přírodní škola.

Vznik a dobrodružné začátky této netradiční školy popsal v knize Přírodní škola – cesta jako cíl (Geum, 2012). Na ní navázala kniha Výchova jako dobrodružství aneb to se v té Přírodní škole učíte na stromech? (Geum, 2017), která není jen shrnutím pedagogických principů a zkušeností, na kterých jeho práce stojí, ale obsahuje celou řadu vzpomínek a veselých i neveselých příhod, které autor s dětmi zažil.

Kromě práce s dětmi František rád hraje na kytaru a zpívá (obvykle také s dětmi), rekreačně běžkuje, plave a chodí do přírody. Zajímá se ale i o astronomii, biologii a moderní fyziku.

Jeho literární tvorba se obrací především k mladým lidem. Samizdat Můj přítel Dominik (2008) kombinuje prvky křesťanské teologie a fantasy. Do povědomí ale vešel až román Transport za věčnost (Baobab 2017), který přibližuje osudy party kluků v době protektorátu. V jeho rámci propojuje svět židovských rodin – ústící do internace části hrdinů v terezínském ghettu a příběhu křesťanské rodiny zapojené do odbojové činnosti. Příběh čerpá z autentických historických materiálů. Kniha obdržela ocenění Magnezia litera v kategorii knih pro děti a mládež v roce 2018, na podzim 2019 vyšel její překlad v polském Krakově, v roce 2020 pak v Bulharsku..

František se editorsky se podílel také na vydání sbírky básní čtrnáctiletého terezínského vězně Hanuše Hachenburga, Hned vedle bílá barva mráčků (druhé – anglicko-české vydání obdrželo první místo v soutěži o nejkrásnější knihu roku 2013) nebo zpracování pozůstalosti po odbojáři a zakladateli rozhlasových rozcviček Josefu Janu Kratochvílovi Dopisy z dáli. Obě tyto postavy se staly hrdiny právě výše zmíněného románu Transport za věčnost. Shromažďování materiálů o Petru Ginzovi se věnoval za podpory celé řady dalších lidí několik let a výsledkem byla Petrova biografie Princ se žlutou hvězdou (Geum, 2014), která obdržela ocenění Zlatá stuha v kategorii literatura faktu pro děti a mládež.

Pro mládež napsal a se studenty ze školy i zinscenoval také tři divadelní hry – Terezínské zvony odehrávající se v terezínském ghettu na domově Nešarim, Návštěva z pravěku, která kombinuje osudy Petra Ginze a příběh jeho stejnojmenného románu a Podzimní příběh odehrávající se na sklonku roku 1989 v Praze.

Ilustrátor: Stanislav Setinský
Nakladatel: Baobab
Počet stránek: 304
Formát knihy: 224 x 159

Kniha vyhrála v této kategorii:

Literární část (Původní česká slovesná tvorba) - b) beletrie pro mládež