Jino taje opic

Petr Nikl má slabost pro zvířata – už si pohrával s rybami, lvy, jeleny, dokonce i se zvěřincem nafukovacím. Tentokrát se ale zaměřil na hravé akrobatky opice. A s těmi si teprve užijete legraci! Ve třináctém autorově svazku ze sebe totiž jednotlivé druhy lidoopů vyskládaly celou abecedu a vy si tak v knize můžete luštit jako v rébusu. Je támhleten šimpanz spíš J nebo I? Co se mi to ty opice snaží sdělit? A i když tajemství opičího písma rozluštíte, k tomuto originálnímu atlasu plného básní o různých druzích opic, se budete vracet stále znovu. Teď nezbývá než trénovat a cvičit, abyste už v příštím roce čínské Opice jejich tajuplný jazyk ovládali.

„Jino taje opic, autorský počin zvukomalíře, snochaře, hudbomila, superformera, světelnoše, loutkozvěsta a tvrdohlavce Petra Nikla, považuji za knihu nejen edukativní, čímž pádem poučnou a vzdělávající, ale i za sbírku ryze výtvarnou, nesmírně kreativní a zábavnou, populárně-naučnou a naučně-populární či jak se to dříve říkalo. Niklovy trpělivostí a soustředěním přetékající portréty opičích anfasů či figur jsou jeden za druhým a třetí před čtvrtým tak strašně moc nádherným Pantheonem povah a vlastností, že divák už vlastně nepotřebuje mít ani zrcadlo, aby se v něm viděl jinak, že v této knize na mnohé dvoustraně vícekrát, ani paměť, z níž se mu noří vzpomínky na sebe sama v každodenních pohybech a pozicích samy od sebe hůř než z této knihy. Poučen krásou svých prapra a znejistěn svým teďatady, může knihou listovat odzadu k začátku jako odpředu ke konci a stále se nacházet ve světě, který dosud neznal. A vůbec nevadí, že při skutečnosti všech nakreslených opic jsou ocasy otočené… zkrátka, je radost být vzdělán touto formou, ba co víc, opičit se a být tak víc než jen svůj a sebou sám. Na to, co dělá Nikl, jsem si rychle zvykl. Navždycky, jak by jistě doplnil rodinný přítel z dob mého mlada Joža Mrázek-Hořický." Citace z výroků porotců Zlaté stuhy k oceněné knize.

O autorovi:

Petr Nikl (1960), výtvarník, spisovatel, ilustrátor, hudebník a divadelník, vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu Uherské Hradiště a AVU v Praze v ateliéru profesora Arnošta Paderlíka a Jiřího Ptáčka. Tehdy již inspirován básněmi Christiana Morgensterna psal své první texty, tiskl k nim cykly mezzotint a kreslil volné ilustrace. Knihařil makety knížek, vymýšlel nonsensové pohádky a písně. S přáteli, jejichž výtvarné pokusy přerostly v divadelní performance, založil v roce 1985 loutkový spolek Mehedaha, jádrem jejich představení byly balety, hudebně-dramatické skeče a drobné absurditky. Společně s Františkem Petrákem a dalším přáteli postupně vydali třináct sešitů nonsensové poezie spolku Mehedaha.
V roce 1987 spoluzaložil uměleckou skupinu Tvrdohlaví. Roku 1995 mu byla udělena Cena Jindřicha Chalupeckého. Je autorem koncepce interaktivních výstav Hnízda her (Rudolfinum, 2000), Krajina fantazie a hudby (český pavilon na EXPO 2005 v japonském Aichi), Orbis Pictus a Labyrint světa, putující po českých i světových městech.
Za svou knižní tvorbu získal řadu ocenění, mezi nimi i několikrát cenu ministerstva kultury za Nejkrásnější knihu roku (1997, 2001 a 2002), Zlaté stuhy za Lingvistické pohádky (Meander, 2006) či Magnesii litery v kategorii kniha roku a kniha pro děti a mládež za Záhadky (Meander, 2007). V nakladatelství Meander vydal další své autorské knihy pohádek – Pohádka o Rybitince, O Rybabě a mořské duši, Jělěňovití, Přeshádky, Žlutí lvi, Ďivňáci z Ňjújorku. Kromě zmíněných knih ilustroval řadu dalších souborů jiných autorů, podílel se na vzniku katalogů ke svým výstavám.

Recenze:
Kateřina Středová, iliteratura.cz, 15. 6. 2017, dostupné zde.
Radim Kopáč, Kulturní magazín Uni, 6/2017, dostupné zde.

Rozhovor:
Karolína Demelová, Radio Wave, Liberatura, 11. 8. 2017, dostupné zde.

Ilustrátor: Petr Nikl
Nakladatel: Meander
Počet stránek: 120
Formát knihy: 306 x 308

Kniha vyhrála v této kategorii:

Výtvarná část - c) literatura faktu pro děti a mládež