Každá věc má něco společného se štěstím

Sbírka básní, při jejichž čtení se člověk někdy baví, jindy zalyká nostalgií a občas jej i zamrazí. Podle toho, jestli si autor Petr Borkovec zrovna hraje se slovy a kombinuje je způsobem připomínajícím dětské „uklízení“ štětců mezi misky. Jestli vzpomíná na své dětství u babičky na půdě s vycpanou sovou, kostřičkou myši a kostrou kočky, nebo syrově poukazuje na společenské problémy dneška, jakými je bezdomovectví nebo nezájem rodičů o vlastní děti.
Ilustrace Martina Krkoška vám možná na první pohled přijdou poněkud staromódní (že jste podobné viděli ve sborovně na základní škole?), až ale budete poněkolikáté listovat svazkem a hledat, jak že to bylo s nástěnnými hodinami, které zloděj ukradl ze záhonu s černým rybízem, nebo jak zní zaříkávadlo proti pavoukům, uvědomíte si, že ty kresby s nádechem fotografie máte rádi. Protože přesně takové se k Borkovcově radosti i stesku hodí nejvíc.

Útlá sbírka veršů vyhledávaného básníka a překladatele dává mladším dětem i jejich rodičům příležitost okusit účinky kvalitní lyriky. Silná niterná výpověď dospělého člověka o kráse návratů do dětství se formou ani obsahem publiku nijak nepodbízí, neobsahuje prvoplánové rýmy ani obrazy, dokonce se nebojí ani rozvolněné metriky. Explicitní ztotožnění básnického subjektu s autorem i ilustrace Martina Krkoška, které odkazují k dobovým fotografiím, dávají časoprostoru vzpomínek Petra Borkovce jasný interpretační rámec. Jeho rodné Louňovice pod Blaníkem coby plastický obraz minulosti ožívají dobovými sousedy i brouky v úvoze, obrůstají tehdejšími lesy s mýtinami, naslouchají šramotu na půdě i šustění v křovinách. Opírají se při tom o přítomnost prarodičů a jejich osobních věcí, jež kladou konkrétní blahý čas jedné generace do souvislosti s nejněžnějšími city předchozích pokolení. Dětství je přece obdobím nejsilnějších vjemů, kdy k vnímavé bytosti promlouvá i uschlý motýl na půdě, kdy každý předmět – i každé zvíře, jak autor dodává – přispívá k radosti. Celý ten poklad lze pak mezi pokoleními předávat jako univerzální klíč k poetickému vidění světa, které je pro naši pouť štěstí vstříc nezbytné.

O autorovi

Petr Borkovec (*1970), český básník, překladatel a publicista. Je nositelem Ceny Jiřího Ortena (1995) za sbírku Ochoz, jihotyrolské Ceny Norberta C. Kasera (2002), německé Ceny Huberta Burdy (2002) a Prémie Tomáše Hrácha (2003; za překlad Oresteie, s M. Havrdou). Vydal devět básnických sbírek. Jeho básně byly přeloženy téměř do všech evropských jazyků; knižně publikoval v Rakousku a Itálii. Sám překládá z ruské poezie 20. století. Jeho veršované leporelo O čem sní (Běžíliška, 2016) bylo nominováno na Zlatou stuhu. Je redaktorem nakladatelství Fra a dramaturgem autorských čtení v Café Fra.

O ilustrátorovi

Martin Krkošek (*1979) studoval v Ateliéru ilustrace Jiřího Šalamouna a Juraje Horvátha, později v Ateliéru animovaného filmu Jiřího Barty na VŠUP v Praze (2002–2008). V roce 2007 absolvoval stáž v Ateliéru grafiky u Jiřího Lindovského na AVU v Praze a v roce 2011 byl dobrovolníkem na Stanici Žilina–Záriečie v rámci programu EVS, se kterou spolupracuje dodnes. V té době spoluzaložil grafickou dílnu Uutěrky, kde spolu se svojí ženou Pavlou sítotiskaří. Žije a pracuje v Lietavské Lúčce. Kniha Proč chtěl Ptakopysk do Solopisk (Mladá fronta, 2016), kterou ilustroval, byla nominována na Zlatou stuhu ve výtvarné části.

Ilustrátor: Martin Krkošek
Nakladatel: Běžíliška
Počet stránek: 48
Formát knihy: 150 x 150

Kniha vyhrála v této kategorii:

Literární část (Původní česká slovesná tvorba) - a) beletrie pro děti