Palác v Cihelné ozářil LUSTR26.9. 2015

Vybydlený palác v Cihelné ulici v srdci Malé strany se před několika lety stal domovem pozoruhodných kulturních projektů. Posledním z nich byl ve dnech 25.-27. září 2015 druhý ročník festivalu progresivních českých a slovenských ilustrátorů LUSTR. Cílem festivalu, který byl mimo jiné nominován na cenu Czech Grand Design 2014, je podle slov organizátorů "vystavit ty nejaktivnější ilustrátory, sejít se s nimi na jednom místě a vytvořit tak půdu pro vznik dalších, nových projektů a navázání spolupráce". 

Kromě toho se ale podařilo ještě něco jiného: vytvořit z paláce magický dům o více než třináctero komnatách, kde může návštěvník volně přecházet z jednoho podivuhodného světa výtvarného vidění do druhého. A to doslova. Každý z ilustrátorů (byli mezi nimi například Eva Maceková, Vendula Chalánková, Maria Makeeva, Patrik Antzak, David Krňanský a další) dostal k dispozici jeden "pokoj", který mohl pojmout zcela po svém. A tak zde bylo možné obdivovat nejen úhledně zarámované ilustrace adjustované na stěnách v jedné řadě za sebou, ale také divoké nástěnné malby, které mnohdy "přetékaly" z pokojů na spojovací chodby, či trojrozměrné instalace dotvářející celkový dojem z umělcovy tvorby. 

Po absolvování této tajuplné cesty ilustrátorskými vesmíry si člověk uvědomil, jak široké spektrum technik, přístupů a využití vlastně pojem ilustrace zahrnuje. A že zdaleka nejde jen o ilustrování děských knížek, jakkoli to je asi to, co si většina nejčastěji pod slovem ilustrace představí.

V doprovodném programu byly připraveny výtvarné dílny (Gelatology italského studia Fludd a Riso workshop rakouského studia Soybot), přednášky, projekce animovaného filmu Píseň moře a občerstvení domácího typu nabízelo v improvizované kavárně sdružení Hlína, svoje nové podzimní náladové číslo zde pokřtil dětský časopis Raketa. 

Jakkoli některé ilustrátorské vesmíry byly značně temné a mnozí dospělí by možná nechtěly, aby je jejich děti prozkoumávaly, organizátorům festivalu LUSTR se podařilo umožnit volné prolínání dětského vidění světa se světem dospělých. A to je dobře. Mezi těmito dvěma světy přece neexistuje přesně stanovená hranice. Děti v sboě ukrývají mnohá temná zákoutí (jen si vzpomeňme, jak mají rády drastické pohádky, jako je Červená Karkulka nebo Perníková chaloupka) a my dospělí v sobě ve větší či menší míře ukrýváme kus dítěte...

www.pagefive.com/lustr/